Pseudovědy

Anotace:

Tato diplomová práce se zabývá vyjednáváním vztahu mezi biomedicínou a homeopatií a střetem těchto dvou diskurzů z pohledu lékařů-homeopatů. Lékaři-homeopaté reprezentují „hraniční“ případy, neboť ačkoli jsou vzdělaní v biomedicínském diskurzu, praktikují v rámci své praxe nějakým způsobem (i) homeopatii. Stojí tak na hranici dvou různých sociálních světů, důsledkem čehož zaujímají specifické postavení v širším medicínském poli, kde dochází k neustálému vytváření, narušování a posouvání hranic medicíny a identit a „bojům“ o to, co bude a má být považováno za legitimní způsob léčby a vědění o těle. Cílem této práce je popsat toto vzájemné vyjednávání vztahů a vymezování pozic mezi biomedicínou a homeopatií, čili určitou „boundary-work“, kterou lékaři-homeopaté vykonávají, a prozkoumat ho ve třech rovinách. V rovině osobní se zabývám tím, jakým způsobem se vyrovnávají s epistemologickými inkonsistencemi mezi biomedicínou a homeopatií a jak se toto projevuje v jejich každodenní praxi. Rovina vztahů se zabývá postoji lékařů-homeopatů vůči některým dalším aktérům medicínského pole a v rovině legitimizace pak vystupuje do popředí otázka toho, co a proč považují za legitimní způsob léčby a o jaké zdroje legitimity se opírají. Zaměřuji se tedy především na způsoby, jakými lékaři-homeopaté rozvolňují a překračují zavedené hranice mezi různými oblastmi vědění a praxe, zda a jak nastavují hranice nové, jakým způsobem se vymezují vůči ostatním aktérům a jakými argumenty svou činnost legitimizují.